Když se loni v říjnu pouštěly do oběhu nové pamětní dvacetikoruny poprvé, utvořily se na ně jak známo předlouhé fronty. Byť se pouštělo do oběhu rovnou 600.000 takových mincí, což prakticky vylučuje, že by někdy významněji stoupla alespoň jejich sběratelská hodnota, byly tyto už během pěti dní rozebrány.
Nyní se dává do oběhu totéž množství dvacetikorun znovu, jen pro změnu s jinými tvářemi potentátů. A už v časných ranních hodinách se před Českou národní bankou v Praze utvořila dlouhá fronta lidí nanovo. Opět se tu srotili lidé toužící po oněch dvacetikorunách, tentokrát s vyobrazením Aloise Rašína, Karla Engliše a Viléma Pospíšila, respektive ti, kdo zatoužili po neméně nových jubilejních stokorunách. Někteří naši spoluobčané se do této fronty dostavili dokonce ‚v duchu našich nejlepších frontových tradic‘, tedy s židličkami, dekami a termoskami, jak se kdysi čekávalo, když se začínaly prodávat zahraniční zájezdy, exotické ovoce, maso v masně a podobně, kdosi prý dokonce nabízel za vystání oné fronty rovnou pětistovku.
Několik hodin tu museli oni lidé trčet, aby si směli vyměnit ony maximálně tři kusy od každé dvacky a tři stokoruny s logem stého výročí zavedení československé měny. A stejně si prý budou moci počínat jim podobní i každý další všední den od 7.30 do 14.00 hodin až do vyčerpání zásob, a to pouze na pracovištích České národní banky v Praze, Brně, Ostravě, Hradci Králové, Plzni, Českých Budějovicích a Ústí nad Labem.
A pokud nebude někdo uspokojen zde, lze si prý tyto mince pořídit i později, v mimořádné sadě šesti příležitostných oběžných dvacetikorun.
A jak lze s těmito jubilejními dvaceti- a stokorunami nakládat? Dnes se dá těmito platit jako kterýmikoliv jinými českými platidly, lze za ně pořídit totéž, co za kterékoliv jiné mince a bankovky téže nominální hodnoty. A nic víc.
A vyhlídky na to, že se snad tyto mince někdy stanou vzácnými? Ty jsou vzhledem k jejich množství minimální. Pro srovnání – obdobné prvorepublikové dvacetikoruny se dnes sice prodávají za řádově sedmi- až dvanáctinásobek své nominální hodnoty, jenže – ty byly vyrobeny aspoň z relativně drahého kovu, ze dvanácti gramů stříbra, a samotná hodnota kovu pak tvoří třetinu až polovinu hodnoty takové mince. Kdežto dnes používaný kov je prakticky bezcenný.
A i kdyby dnešní dvacetikoruny podražily obdobně, spočítejte si, kolik si toho za tyto peníze koupíte stejně jako u té prvorepublikové paralely za nějakých těch dejme tomu devadesát let!
